Beta-blokátor

Propranolol, první komerčně úspěšný β-blokátor

Beta-blokátory (ATC kód C07, β-blokátory) představují skupinu léčiv cílených na β-adrenergní receptor. Tyto receptory se nachází na povrchu buněk srdeční a hladké svaloviny, na stěnách dýchacích cest a tepen, v ledvinách i v dalších tkáních, jež jsou napojeny na sympatický nervový systém a jsou v okamžiku stresu aktivovány adrenalinem. Beta-blokátory jsou schopné bránit vazbě adrenalinu (a dalších hormonů) na tyto receptory a bránit tak účinkům těchto hormonů na lidský organismus.

Tato vlastnost z nich dělá vhodná léčiva pro pacienty se srdeční arytmií (pro prevenci opakovaného srdečního infarktu)[1] či vysokým krevním tlakem.[2]

Historie

První klinicky použitelné beta-blokátory popsal roku 1962 sir James W. Black[3] — propranolol a pronethalol. Tato léčiva vyvolala revoluci v léčbě anginy pectoris[4] a podle některých objev sira Blacka představuje jeden z nejdůležitějších objevů klinické medicíny a farmakologie 20. století.[5]

Jiné Jazyky
العربية: محصر البيتا
bosanski: Beta blokator
Deutsch: Betablocker
English: Beta blocker
español: Beta bloqueador
français: Bêta-bloquant
עברית: חוסמי בטא
hrvatski: Beta blokatori
Bahasa Indonesia: Beta blocker
italiano: Betabloccanti
македонски: Бета блокатор
Nederlands: Bètablokker
Kapampangan: Beta blocker
română: Beta-blocant
srpskohrvatski / српскохрватски: Beta blokator
Simple English: Beta blocker
српски / srpski: Beta blokator
Türkçe: Beta blokör
українська: Бета-блокатор
Tiếng Việt: Thuốc chẹn beta